A Free Template from Joomlashack

A Free Template from Joomlashack

Historie obce (obcí)

Zde se nachází historie obcí podle knížky Český les - Tachovsko od Zdeňka Procházky

Je zde také popis a vyobrazení znaku a vlajky obce Třemešné

V poslední řadě je zde popis historicky zajímavých míst v okolí Třemešného

HISTORIE OBCÍ - podle Zdeňka Procházky – Český les – Tachovsko


Dubec

Věžní báň dubeckého kostelíka patří k výrazným dominantám krajiny v okolí Sycheráku. Vsí prochází silnice z Bělé do Boru. Dubec je prvně zmiňován roku 1357, kdy byl do zdejšího kostela dosazen patronátními pány kněz Oldřich. Ve středověku byla ves rozdělena nejméně na dvě části. Větší díl vlastnili vladykové z Tasnovic u Hostouně, druhou zemané Kočovští. Teprve v průběhu 18.století byly obě části spojeny a celá ves přikoupena k borskému velkostatku. V roce 1938 se obec skládala ze 37 usedlostí obydlených 174 obyvateli. Roku 1991 měla ves 12 usedlostí a 33 obyvatel.

Ve středu obce nad rybníkem stojí malebný farní kostel Archanděla Michaela. Svatyně prvně uváděna roku 1357. V roce 1721 je ale kostel popisován jako značně zchátralý. Podle zápisu nalezeného při opravě věží báně v roce 1941 byl kostel nově vystavěn na náklady kněžny Löwensteinové roku 1748. Jedná se o jednolodní stavbu s trojboce uzavřeným presbytářem a hranolovou věží. Na klenbě zachovány barokní fresky od Josefa Wäga z Boru. Vnitřní zařízení kostela rokokové. Stará kamenná křtitelnice upomíná na původní gotickou stavbu kostela. V roce 1993 proběhly opravy kostelní věže, která získala novou krytinu z měděného plechu.



Nová Ves

Obec rozložená 4 km západně od Třemešné. Prvně zmiňována mezi lety 1497 – 1499 při sporu o právo v nedalekém jezeře Vraneč (Pfrentschweiher) nebo také Vranečský rybník. V 16. století byli Novovesští povinni provádět strážní pochůzky po hranici. Ve vsi sídlili rovněž výběrčí cla. Nová Ves bývala jednou z nejlidnatějších vesnic Tachovska, úctyhodnou rozlohou svého katastru 3 175 ha se ještě dnes řadí na první místo. V roce 1788 stálo ve vsi asi 67 domů. Roku 1930 měla obec 141 usedlostí, v nichž žilo přes 900 obyvatel. Roku 1939 obývalo ves a přilehlé samoty 1314 obyvatel. 12 dubna 1946 vypukl ve vsi velký požár, který v krátké chvíli zničil většinu usedlostí. Zachováno zůstalo pouze 14 popisných čísel. Krátce po požáru bylo ze vsi odsunuto původní německé obyvatelstvo. Malá část vyhořelých objektů je dnes sice opravena, ale ves stále působí rozrušeným a neupraveným dojmem. V současné době zde žije kolem 50 stálých obyvatel.

Kostel sv.Linharta, patrona žalářovaných a ochránce stád, stával v západní, nejvýše situované části obce. Podle neověřených zpráv byl původně románský s pětiboce uzavřeným presbytářem a gotickou věží upravenou v roce 1667. roku 1792 barokně přestavěn. Vyhořel při velkém požáru v roce 1946, potom provizorně zastřešen, ale již roku 1948 vykraden, zpustošen a posléze zbořen. Snad náležel ke staršímu sídlišti, na jehož místě vznikla Nová Ves. Z kostela zachován výrazný kopec destrukce, obehnaný zbytky hřbitovní hradby a zastíněný starými lipami. Dobře lokalizovaný relikt destruované věže při levé stěně bývalého presbyteria. Všechny objekty, které stávaly v této západní, původně nejstarší části obce, zcela zanikly. Sz. od kostela rozsáhlý demontovaný hřbitov s několika cennými náhrobky od místních lidových kameníků. V okolí hluboké přimdské lesy, možnosti vycházek.



Pavlíkov

Malá ves Pavlíkov je položena na silnici z Bělé n.R. do Velkých Dvorců. Své jméno snad obdržela po Pavlíkovi, synu Gumperta z Hostouně. Pavlík, připomínaný mezi léty 1238 – 1258, byl významný feudál a se svými bratry je připomínán mezi šlechtici královské družiny. V roce 1385 držel ves Radslav z Pavlíkova. Ves zřejmě náležela k přimdskému panství. V 17.a 18. století tvořil Pavlíkov se sousedním Dubcem součást malého statku Vidice. Od roku 1788 se ves stala součástí borského velkostatku. V roce 1938 měla ves 43 usedlostí a 183 obyvatel. K roku 1991 se ve vsi uvedeno 12 domů a 28 obyvatel. Usedlosti Pavlíkova jsou řazeny kolem obdélné ulicové návsi a jejich fasády jsou architektonicky nevýznamné.



Třemešné

Ves založená v údolí Bezděkovského potoka 4 km severozápadně od Bělé nad Radbuzou. Náležela mezi chodské vsi, jejichž správním centrem bývala nedaleká Bělá. Prvně zmiňována v r. 1436. obec vybudovaná kolem obdélné nepravidelné návsi měla v r. 1939  celkem 96 domů s 312 obyvateli. Dnes je obec spojena se sousedním Bezděkovem. Pro obě lokality je užíván společný název Třemešné. Značná část objektů v obci, která má dnes kolem 100 stálých obyvatel, je využívána pouze rekreačně. Obec položená v lesnaté krajině při železniční trati Domažlice –Tachov má reálné předpoklady stát se v budoucnu střediskem letní a zimní rekreace.

Třemešenský kostel Panny Marie stával v hájku nad železničním přejezdem. Drobná jednolodní stavba s malou věžičkou byla vystavěna ve zlidovělém pozdně barokním slohu. Kolem roku 1982 byl chátrající kostel zbořen. Dávno před tím zmizelo i jeho cenné zařízení – pozdně gotický oltář a socha madony z konce 15.století. V prostoru návsi mezi pohostinstvím a železniční stanicí je pozoruhodná selská usedlost s vjezdem, nad kterým je vybudován ochoz.

2 km jihozápadně od vsi je Kamenný vrch (738 m) s plochým vrcholem posetým skalkami, omezeným výhledem. Pod vrcholem, asi v polovině kopce, jsou stará milířiska – upravené plošiny, na nichž se pálilo dřevěné uhlí.

Milířiska najdete rovněž v lese pod silnicí z Třemešného na Novou Ves.




Mlýnské Domky

Zaniklá víska založená v lučinatém údolí 2 km jižně od Nové Vsi. Součástí obce byly dva mlýny připomínané v roce 1838. Roku 1930 měla obec, která byla místní částí Nové Vsi, 20 usedlostí. Na zaniklé osídlení upomínají zbytky zdí v prostoru bývalého mlýna. Část zrekultivována na louky. Zachovány a nově upraveny dva mlýnské rybníky. V roce 1991 založena v místech vsi sezónní stáj pro dobytek.



Stará Huť (Altglashütte)

Zaniklá lokalita, vybudovaná na zbytcích staré sklárny. Stávala při jihozápadním okraji novočeského katastru při silnici do Železné. Zdejší sklárna je prvně uváděna roku 1754. Po likvidaci sklárny zde vyrostlo několik chalup a na potoce mlýn. Veškerá zástavba zanikla po roce 1945. Dnes v místě zachovány stopy zdí a zplaněné ovocné stromy.



Vranečský rybník (Pfrentschweiher)

Bájný a ve své vodní ploše obrovitý Vranečský rybník byl vybudován v roce 1362. Povolení k jeho založení získal od císaře Karla IV. zástavní majitel falckého panství Pleystein hrabě z Leuchtenberka. Mohutná hráz rybníka stávala v místech dnešní německé obce Pfrentsch, jižně od Waidhausu, a je ještě dnes částečně patrná. Po napuštění zasahovaly vody rybníka celou svojí jednou třetinou na české území. Podle této informace by vodní hladina umělého jezera dosahovala délky kolem 6 km. Na ryby bohaté jezero bylo stálým předmětem svárů šlechty i poddaných, usazených v jeho blízkosti. V roce 1599 se hráz rybníka protrhla a s její obnovou bylo započato teprve roku 1613. Rozlohu rybníka dokumentuje stará mapa z roku 1671 uložená v amberském archivu. Po roce 1839 byl rybník zrušen a přeměněn na louky a lesy. Hlavním přítokem rybníka býval Kateřinský potok. Vody zaniklého jezera dosahovaly až k samotě Weiherweisenhaus, v jejíchž místech stojí dnes opuštěná rota Pohraniční stráže Diana (Rybničná). Nedaleko odtud přetíná kateřinský potok červená turistická značka č.1. Okolní mokřinaté louky se kdysi nacházely na dně zaniklého Vranečského rybníka.

Joomla Extensions: by JoomlaShack
Template Upgrade by Joomla Visually